jan-hubsch.blog.tyden.cz

TÝDEN.CZ

19. 7. 2018
Rubrika: O filmu

Sirotčinec – horor, nebo mysteriózní thriller? Bohužel oboje

Autor: Jan Hübsch

23.07.2009 23:25

Tvrdí se o něm, že se jedná o nejlepší horor za posledních několik let. Recenze jsou na něho více než příznivé. Není tomu však tak. Sirotčinec španělského režiséra Juana Antonia Bayona je úplně něco jiného než čistokrevný horor. To „něco jiného“ je ale velice dobře natočeno. Punc vydařeného filmu mu propůjčují také hororové prvky. A co, že to ten režisér ze Španělska vlastně natočil? Zatraceně dobře namíchaný koktejl několika žánrů.

 

 Konečně se někdo z producentů a režisérů umoudřil a pochopil věc, že více než různě rozřezaná těla teenagerů na jejich večírcích děsí klasická duchařina. Voilá!!! Volejme sláva!!! Ovšem nutno dopadat, že to nenapadlo nikoho v Hollywoodu, ale mexického režiséra Guillerma del Toru, který se rozhodl tento film produkčně přivést na svět. Volba, koho posadí na režisérskou stoličku padla na Španěla Juana Antonia Bayona. Ještě jednou hurá!! To je totiž přesně to, co tento žánr potřeboval – nalít do svých žil novou krev. Povedlo se to však? Ne tak zcela.

 

Film Sirotčinec se odehrává jak už název napovídá ve starém sirotčinci, kam se po letech vrací hlavní postava Laura. Ta v mládí právě v tomto domě vyrůstala. V současné době chce s pomocí svého manžela dům zrekonstruovat na místo, kde by mohli v klidu žít postižené děti. Společně s Laurou, jejím mužem Carlosem se sem nastěhoval i jejich malý adoptivní syn Simón. Ten, aby se nenudil, tak si podle svých rodičů „vytvořil“ několik imaginárních kamarádů s kterými si hraje. Ovšem, když si za nějaký čas najde dalšího kamaráda Thomáse, začnou se dít v domě zvláštní věci. A co čert chtěl, Simón zmizí. Pátrání nějaký čas trvá, ale po několika měsících končí. Laura se samozřejmě pátrání po synovy nehodlá vzdát a postupně odhaluje děsivou a krutou pravdu, jak o zmizení svého syna tak o minulosti celého sirotčince.

Debutující režisér se tohoto tématu chopil se ctí a rozhodně si špatné jméno neudělal. Jen se nedokázal vyvarovat základních chyb, které bohužel dost vysoko nastavenou laťku filmu strhly o pádný kus dolů. V první řadě se jedná o  počáteční rozvahu filmu. Měl si předem rozmyslet jaký film chce točit. Jelikož to neudělal tak divák nemá jasno jaký film vlastně sleduje. Sleduje drama matky, která neustává v pátrání po svém zmizelém synovy, když všichni ostatní (i otec) už přestali? Sleduje mysteriózní thriller o matce, která za pomoci různých záhadných způsobů rozplétá klubko náhlého zmizení svého syna? Nebo sleduje horor o starém sirotčinci, kde jsou duchové, které matce unesli syna? Bohužel jasnou odpověď, který že film to je, se nedozvíme. Spíše nás režisér ke konci ještě více zmate absolutně za vlasy přitaženým závěrem, kterému se nezbývá než zasmát.

 

A přitom film má všechno, co jako takový žánrový film mít má. Máme tu velký starý dům s minulostí, pomalu houstnoucí atmosféru, která se ke konci dá krájet a celkové napětí s faktem, že něco není v pořádku zabírá místo vysoko na Richterově stupnici. A to není všechno, co je pro takový žánr dále velice důležité jsou podivné zvuky, praskání, tiché našlapování a pocit, že v domě se nachází někdo další. A co je absolutně nejdůležitější – matka, která je pro záchranu syna rozhodnuta udělat naprosto vše. To všechno nám je navíc servírováno na stříbrném podnosu tak jak má být. Scény jsou vždy efektně nasvícené a velice dobře nasnímané. Scény dlouhé chodby s náhle se otvírajícími dveřmi patří k nejlepším. Ozvučení scén je opravdu velice, ale velice efektní. Bohužel to je vše, co nám film nabízí. Nic dalšího se bohužel nekoná.

 

Divák, který čeká nějaký zvrat či překvapení bude zklamán. Nepřijde. Tvůrci bohužel při natáčení nefungovali úplně  na 100%.

 

Film funguje ovšem jinak správně tak jak má. Divák se bude o Lauru bát, bude chtít vědět, co se stalo s jejím synem a kdo je to ten chlapeček s pytlem na hlavě, který vydává ty prazvláštní zvuky (že by silný astmatik?). Akorát si sakra nemyslím, že by divák měl ihned vědět kdo, že to je v tom pytli!! Scénu s médiem v domě, kterak mluví s duchy sem tvůrci vložili proto, aby udělali zadobře části jejich já, které chtělo natočit horor. Scéna je zde však naprosto zbytečná, protože nijak neposouvá děj a navíc není ani nijak děsivá.

 

Ve filmu se dočkáme „dvojitého“ konce. Ten první se tvůrci dokonce snažili udělat i vcelku originální. Budiž jim to pochváleno. Snaha se cení. Ale ani ta nezachrání zoufale hloupý a absolutně předvídatelný „totální“ konec.

 

Celkově jde o hodně dobrou práci. Bohužel se tvůrci nedokázali rozhodnout, který film to vlastně natočí, až natočili všechny. O hororu nemůžeme rozhodně mluvit kvůli minimu hororových scén. O dramatu také ne kvůli minimu dramatických scén. Spíše nám z toho největší měrou vyklouzává mysteriózní thriller. Atmosféru zde máme (to je věc, kterou režisér opravdu umí), pomalé odkrývání děsivého a krutého konce, které mi svým stylem  připomíná Tajemnou řeku od Clinta Eastwooda z roku 2003, zde máme taky. Já jsem se tedy sledoval mysteriózní thriller s hororovým námětem a dramatickou linkou s totálně zpackaným závěrem. 70%



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.8

Diskuze

Jan Hübsch

O literatuře, o filmu a celkově o kultuře. A také o současné situaci u nás a ve světě, která mi není lhostejná a nebojím se o ní říci svůj názor.

Oblíbenost autora: 6.91

O autorovi

Vystudoval jsem historicko-literární studia na Univerzitě v Pardubicích. Zajímám se celkově o kulturu, ale ovšem také o všeobecné problémy u nás a ve světě.

Kalendář

<<   červenec 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA